Na horách
(Anna Tafilová)
Když se řeknou slova "Vysoké hory",člověk si ihned představí velké pohoří,jako jsou třeba Tatry.Každý je zná a ví,jak jsou vysoké.Právě zde,na těch vysokých skaliscích leží na strmém útesu nově vybudovaná chata lyžařského výcviku. Nyní se skupinka mládeže vrací z výcviku do chaty.Jenže tam je čeká hrozné překvapení…
"Jedna,dva,tři" počítá vedoucí "pět,šest,sedm" nedopočítává se.Po chvíli se hlásí malý Vašek: "Pane vedoucí.Není tady Kryštof a Matěj."…
Na stanici Horské služby zvonil telefon.Hlasité drnčení vzbudilo nejmladšího člena z večerního spánku po odpolední službě na stanici.Erik vstal,přibelhal se v polospánku ke starému telefonu a zvedl sluchátko: "Tady Horská služba, co si přejete?".Ze sluchátka se ozve ustrašený hlas vedoucího lyžařského výcviku Machánek: "Byli jsme na lyžařském výcviku a nevrátili se nám dva chlapci.Kryštof a Matěj Kubáčkovi!".Erik se snažil uklidnit vedoucího a poté položil sluchátko. Bylo na čase vzbudit hlavního záchranáře Pepu Belhánka!
"Pane Belhánek,pane Belhánek." řítí se mladý člen po schodech nahoru ke kanceláří s nápiskou "Vedoucí Horské služby Josef Belhánek".Otevírá dveře a udýchaně vysvětluje Pepovi,co se přihodilo!
Brzy se z budovy Horské služby Belhánek vydává na záchranou cestu skupina mužů se členy:Erik Tajs,Petr Belhánek,Jan Bouma,Dan Deskra a nejstarší ze všech Jaroslav Havřínek.Muži se vydali do strašného počasí v naději,že ubohé hošánky najdou na sjezdovce,kde se skupinou lyžovali odpoledne až do podvečera.Byl čas sesbírat všechny síly na namáhavou cestu vysokým sněhem a ve velké chumelenici.
Špatná správa byla,když se pátrání na sjezdovce objevilo marné,protože se na volání nikdo neozval. "Byla to jen ztráta času.Samozřejmě,že se snažili najít cestu zpátky!" volá naštvaně Havřínek na Belhánka. "Máš pravdu Jardo,zkusíme je hledat na zpáteční cestě!" řekl s klidem vedoucí skupiny.
Záchranná operace se prodloužila,když se muži zabořily do hlubokého sněhu pod svahem.Nejméně deset minut trvalo,než se Bouma odhrabal a záchranní horolezci se mohli vydat na únavnou cestu dolů ze svahu,kudy se lyžařský výcvik vracel do chaty.
"Halóó,Krištofééé,Matějííí,jetu někdo?" volá záchranná četa již téměř bez naděje. Když se nikdo neozývá,jen silný vítr hlasitě duní,mladý Erik ještě jednou skouší volat: "Kubááááčkovíííí" a konečně,z okraje cesty se ozývají tenounké hlásky.Mu-ži se vesele vydali za hlasy,až objevili dva malé chlapce okolo desítky schoulené pod stromem.Jeden z nich se ozval chraplavým hlasem: "Chtěli jsme si jenom ještě trošku zalyžovat sami," odkašlal si a pokračoval: "najednou se setmělo a začalo chumelit.Krištof upadl a asi mí zlomenou nohu!".Malý Matěj se rozplakal,že asi zavinil bratrovo zranění."Neměj strach, už je všechno v pořádku" konejšivě uklidňoval chlapce Petr…
Dobrodružství skončilo šťastně.Až na otravu krve a velké omrzliny.A to vše jenom díky obětavosti členů horské služby Erika Tajse,Petra Belhánka,Jana Boumy,Dana Deskry a Jaroslava Havřínka!
















pěkné..no spíš šílené...nechtěla bych to zažit na vlastní kůži..