
Byla noc, úplná noc. Na nebi byl vidět měsíc, Luna, která nás prováděla tajemným nočním životem. Luna, která se brzy změní v úplněk. Tušila jsem, tušila jsem nejhorší. Brak se změní až v úplňku. Nemáme moc času, pokud nezničím Rzatana před úplňkem, můj drahý koník se změní v nestvůru. Noc na začátku dvacátého století nebyla jednoduchá. Nesvítila tu velká města, nenacházeli jste po silnicích patníky a všude jezdilo jen velmi málo aut. Pokud ale divoké zvíře potká tento motorový stroj, nalezne se v pekle.
Brak byl unavený, z nozder se mu spustila krev. Nechtěla jsem ho zatěžovat a proto jsem ho pomaličku vedla za uzdečku. Vlk poklusával před námi a ukazoval cestu, kterou osvětlovala Luna. Hledali jsme jakoukoliv stopu po vlkodlakovi. Jakoukoliv stopu, kterou jsme ztratili. Proplétali jsme se mezi stromy, náhle jsme se objevili u písčité silnice. "To ne. Braku!". Hřebec se bál silnic. Měl panický strach z aut od té doby, co se to stalo ...
Tehdy zemřel. Byl ještě mladý a "hloupý". Přesně o půlnoci mu přestalo tlouc srdce. Vím to, byla jsem u toho. Viděla jsem ten zázrak. Mé slzy osvětlovala na jeho srsti Luna v úplňku. Sledovala jsem jeho nehybné tělo a věděla. Věděla jsem, že už se spolu nikdy neproženeme po polích. Náhle spadla od mých zarudlých očí kapička. Pomalu padala a odrážela jasný svit. Pomaloučku, pomalu. Dopadla na jeho líci a zklouzla až na hubu, kde zmizela v koutcích. V dáli zavyl vlk a ... Brak se nadechl. Tehdy jsem poprvé spatřila Rzatana. Mezi stromy se mihl a sledoval znovu oživlého Braka. Tehdy ještě mladý hřebeček otevřel oči a pohlédl mezi stromy. Pohlédl právě na to odporné stvoření. Tu noc jsem zjistila jaký úkol můj mladý Brak dostal. Za prvních paprsků lehl k zemi a hluboce usnul, pochopila jsem ...
K našemu neštěstí se právě v tu chvíli v dáli ozval zvuk motoru. Obejmula jsem Brakovu hlavu a zakryla mu uši. Věděla jsem, že to nepomůže, ale o pokus to stálo. "Ššššš." Tichounce jsem ho chlácholila. Zvuk motoru se přibližoval a stále se blížil. Pohlédla jsem na silnici. Ze stromů se vynořila zcela nová Laurin & Klement. Jemně jsem zatlačila Brakovi na čumák a začal couvat. Schovali jsme se za stromy a křoví. Pak se ale stalo něco zvláštního. Ozvala se velká rána a zvuk motoru utichl. Pustila jsem hřebcovu hlavu a neviděně jsem vykoukla zpoza stromu. Spatřila jsem, co jsem nečekala. Zjev, který se vidí jen málokdy. Vlkodlak. Rzatan pojídající lidské maso. Rychle jsem se vrátila do skrýše a co nejpotišeji zašeptala na mé společníky: "Dolů ... Rzatan.". Brak si lehl neslyšně do křoví a položil mi hlavu do klína. Vlk mohutným skokem přeskočil hřebcovy nohy a přitulil se. Oba usnuli, ale já nemohla. Chtěla jsem vyskočit z úkrytu a vysvobodit svého miláčka z prokletí. Poslouchala jsem každý sebemenší hluk, každý šepot i zamlklý les. Les, který tiše oplakává zkrvácené rostliny. Les, který nám důvěřuje. Věří, že my ho dokážeme zastavit. Les a Luna, kteří darovali Brakovi druhý život.

Chybí ti předchozí díl k přečtení? Čteš ČPMČZM poprvé?
Vyber si část a čti :-)
Přeji příjemné čtení
















Co se asi stane dál? Už se moc těším na další..