
Toto probuzení nebylo tak snadné jako vždy dříve. Neprobouzelo mě lehtání chloupků na tváři a mírumilovné zařehtání. Bylo to tu prázdné. Jako by ze světla opadlo štěstí, láska a přátelství. Jako by kolem byla jen zloba a svět náhle utichl, přestal ztrácet smysl. Brak mi chyběl. Potřebovala jsem ho teď víc než kdy jindy. Ale někde v nitru duše jsem cítila, že to nebylo naše poslední shledání. Já tě najdu Braku. Najdu a vysvobodím tvou duši!
Mířila jsem na kraj lesa. Černý vlk mi kráčel u nohou a soucítil se mnou. Chápal vše, co se událo. Myslím, že mu ten černý hřebec chyběl také. "Jsme na místě." řekla jsem vlkovi. Stáli jsme na kraji paloučku, kde si hrály světlušky. Malá studánka odrážela svit měsíce a stromy kolem jakoby nevnímali čas a dnešní smutek. Pozorovali svět z výšky a nezajímali se o lidské starosti. Je to posvátné místo. Zvěř sem chodí pít z kouzelné studánky a zapomínají na strasti života. Zloba tu zmizí, nemůže sem. Lesy kolem ji to zakazují. To zvláštní kouzlo ... zde jsme si z Brakem složili důkaz přátelství. Dohodli jsme se na znamení. Pokud se jeden druhému ztratíme ...
Utrhla jsem kouzelné kvítí. Bílé květinky vzácného Blatouchu. Položila jsem je na hromádku hlíny porostlou kapradím a aby kvítky vítr neodfoukl, položila jsem na ně kámen. "Teď musíme odejít. Zákony tohoto paloučku nám dovolují pouze chvilku strávenou zde.". Pomalu, abychom nevyrušili tíchý řád jsme zmizeli v lese.
Les byl temný a tichý. Něco však ticho přerušovalo. Bylo to zvíře. Velké, černé zvíře. Jeho srst splívala s prostředím, ale přece jenom ... ano, oči. Oči ho prozrazovali. Vlkodlačí oči ... je to kůň. Mladý černý hřebec, který po něčem pátrá. Hledá svou přítelkyni. Náhle se zastavil. Stál na kraji posvátného paloučku. Nastražil uši. Hluboce nozdrami nabral vzduch. Zafrkal. Sklonil hlavu v pokoru lesu. Ozvalo se tiché zařehtání. Povolí mu palouček vstoupit? Hledám svou přítelkyni. Nechtemě projít. Jen na chvíli Odpoví mu les? Prudce zavál vítr, pročesal mu ohon a poté hřívu. Stromy se uklonily na pozdrav. Kůň udělal krok vpřed. Les ho příjimá. Došel až na místo. Na kopečku hlíny spatřil Bílé blatouchy. Sklonil hlavu a kvítky očichal. Zajiskřilo se mu v očích. Jsem tu s tebou Gilli. Jsi blízko, ale já tě najdu. Lehce předním kopytem došlápl na kopeček hlíny a tam se objevil obtisk velkého kopyta ...

Chybí ti předchozí díl k přečtení? Čteš ČPMČZM poprvé?
Vyber si část a čti :-)
Přeji příjemné čtení
















jů.. těšim se příště.. jo a supr že si sem dala odkazy.. sem i to vytiskla nevadí? to chci přečíst celý.. ale na počítači mě to moc nebaví... jinak ten blog už mam... tak si mě prosim změň děkuju..