
Poslední? Nikdy nebude poslední.
Vzpomínky se šíří našimy hlavami a nejdou zastavit. Vždy na něj budu vzpomínat.
Letem ... Caffalovým životem ...


To je on. V celé své kráse. Když byl ještě malý a nebyl tak zlobivý. Byl to můj malinky myšáček.
Byla to náhoda, když se má kamarádka rozhodla koupit dvě myšky. Ve zverimexu si koupila holčičku a chlapečka. Klouček měl poraněné ouško. Asi si ho zranil v boji s nějakým "kamarádem". Těch myší jsem se štítila. Bála jsem se jich. Ale brzy jsem se stala jejich vlastníkem a myšák dostal jméno Caffal. Jak jsem k tomu jménu vůbec přišla? Je to jméno psa. Bílého ovčáckého psa z knihy Šedý král.
Brzy mi Caffal přirostl k srdci a stal se z něho můj jedinečný kamarád. Společně se svou družkou (její jméno raději nebudu psát xD) žili život v prostorném akvrárku, až Bezejmená myš porodila ...
První Caffalovi potomci?

(Na fotce Caffal - ten výš)
▬
A pak byl Caffal zase sám. Žil si samotářsky ještě ve větším akvárku. Spokojeně. Jenže myšátka vyrostla a musela pryč. Stačila jsem pojmenovat jen dva kloučku, ze kterých jeden zemřel. Trpaslík zemřel a Hopík putoval do zverimexu.
Stejně jako myšátka, zmizela i jejich maminka, kterou si odnesla domu její majitelka.
Caffal se stal mou jedinou a samotinkou myší.
A najednou, když jdu koupit do zverimexu žrádlo. Vidím tu barevné myšky a Caffal má rovnou dvě nové družky.

Měsíc a půl si žil Caffal mezi holčičkami, až musel odejít.
To byl ale večer. Dala jsem ho do speciální klece pro myši a celou noc jsem se nevyspala, protože se to prostě Caffalovi nelíbilo. Hryzal, škrábal, skákal. Až utekl xD. Prostě utek z klece a já ho musela chytat pod postelí. Dala jsem ho do akvárka, ve kterém kdysi žil a co neudělal? Vyskočila xD. Vyskočil mi před očima z akvárka a já ho zas musela chytat. Nakonec jsem mu akvárko přikryla a žil tam až ... až do smrti.
Za časů jeho života dokázal splodit dva vrhy myších mláďat. Dohromady přesně 16 myšátek, ze kterých přežilo 14 až do dospělosti. Další vrh je na cestě. V bříšku Nyší právě ožívají další myšátka ... potomci Caffalovi.
A tu Caffal. Z dob, kdy jsem si s ním každý den hrála.
Z dob, kdy to bylještě myší mládenec a ne ten tlustý chlupatý pytel ... xD

Caffal, mazlíček a jeho oblýbený trik - lezení do rukávu :-)
Všímejte si, že je to opravdu stále ta samá myš. Poraněné ouško. Jen jeden z mnoha. Tak jsem ho mohla odlišit od ostatních a tak mi zústane v srdci.
















To je nádherný :) Já mám potkánka Pepíka ;)