close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Černá přede mnou, černá za mnou - 4.

10. dubna 2010 v 13:41 | Tofene |  Černá přede mnou, černá za mnou
Černá přede mnou, černá za mnou

Co se přihodilo?
Dívka pronásleduje vlkodlaka. Přes noc spí a v noci tryskem sleduje svítící stopy na svém koni Brakovi. Sebou nese Tříkovou dýku, která jediná může vlkodlaka zabít. Jedné noci se však k nim připojí i černý vlk, zraněný, toužící po vlkodlačí smrti. Spřátelí se. Hřebec Brak však vlka podezřívá a proto ho neustále zkouší ve věrnosti. Uvidíme, co jim přinese zítřek.

Oddělovač

"Co slyšíš?" šeptem jsem se otázala černého hřebce. Zastavil, zvedl hlavu a tiše naslouchal. Něco zaslechl. Zvuk se ozýval až příliš blízko, než aby jsme se mohli cítit v bezpečí. Je to vlkodlak? Dnešní noc, až příliš černá noc odkrývala pouze měsíc a vlkodlačí stopy. Ostatní zmizelo ve stínech. Stíny však nedokáží ukrývat zvuk, hlasy, ani šepot. Výkřik? Ano. Vlkodlak vběhl do vesnice nedaleko odsud. Vlkodlak kličkoval. Když půjdeme po jeho stopách, dorazíme příliš pozdě. Musíme si cestu zkrátit přes tmu, ticho. Musíme ryzikově sejít mimo cestu. "Braku, sejdeme z cesty. Snad stihneme zachránit obyvatele vesnice." Brak stejně jako za začínající noci i teď se otočil na vlka. On najde cestu. Vlk se vrhl rychlým tempem mezi stromy. Pobídla jsem Braka, ale ten se již automaticky rozběhl za ním. Již jsme nebyli neslyšni. Rychlý cval má i ten svůj háček. Vydává až příliž velký hluk. V tuto chvíli nám to však nevadilo.
Les zmizel. Objevili jsme se na louce. V dálce byla vidět světla pouličních lamp. Jsme již blízko. Měsíc ozářil lesklou černou srst vlka. Brak běžel těsně za ním. V plném trysku. Vběhl na cestu. Mihli jsme první dům. Lidé, vystrašeni z vlkodlaka utíkali do svých domů a nás jen užasle sledovali. Popadla jsem Tříkovou dýku. Nastane boj. Mihli jsme první ulici. Brak zatočil téměř na místě. V dáli jsem spatřila vlkodlaka. Ozářeného pouličními lampami. Skláněl se nad nebohým malým chlapcem, který se snažil utéct. "Rzatane!" vykřikla jsem. Vlkodlak se ohlédl. To je jeho jméno - Rzatan. Brak ještě zrychlil. Vlk uhnul z naší cesty. Vranný hřebec vyskočil do výšky a přelétl vlkodlaka. Za ním prudce zastavil a otočil se. V rychlosti jsem seskočila na zem. Nyní jsem stála tváří v tvář velkému míšenci obřího vlka a vzrostlého muže. Jeho otec byl člověk, vrah. Ukryl se v nesnášenlivosti lidí do lesa, kde potkal obří vlčici, do které se zamiloval.
Vlkodlak se přestal zajímat o mladého kloučka a postavil se na zadní. Sevřela jsem rukojeť dýky ještě pevněji. Nastalo ticho. Lidé z vesnice poočku vystrašeně a napjatě sledovali boj. Boj? Nikdo se ani nehnul. Vlk v ústraní si sedl a sledoval. Brak, stojící za mými zády, byl připraven na útok. Až to budu potřebovat. Vlkodlak vrčel. Sliny mu padaly od huby, stékaly potůčky kolem bílých zubů. Vítr si pohrával s jeho hustou srstí. Ani se nehnul. Jen jeho ocas, jak je u psů a vlků zvykem, se stále kroutil sem a tam. Sem a tam. Já čekala. Čekala jsem na jeho útok ...
 


Komentáře

1 Nasťa your SB Nasťa your SB | Web | 10. dubna 2010 v 14:35 | Reagovat

pěkně napsané.. :-)

2 vrania vrania | Web | 10. dubna 2010 v 21:15 | Reagovat

super dej! dokážeš to tak dobre popísať.... nádhera =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.