close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Černá přede mnou, černá za mnou - 1.

3. dubna 2010 v 15:21 | Tofene |  Černá přede mnou, černá za mnou
Černá přede mnou, černá za mnou

Ticho a tma. Tyto dvě věci mě každým dnem provádějí. Dnem? Pro mě je noc dnem. Jsem jako vlkodlak, kterého již týden stopuji. Ve dne spím a v noci ... musím ho chytit, musím ho zabít. Je nebezpečný, to on udeřil první. Na prsou mého hrdého koně Braka jsou jizvy ... jizvy od vlkodlačích drápů. To Brak mě chránil, to on s ním zápasil, když jsem byla v bezvědomí. Nyní vlkodlaka stopuji, abych se mohla pomstít. Odvetou zasadím smrtelnou ránu. Do jeho hrudi bodnu hrotem Tříkové dýky. Ta jediná může vlkodlaka zabýt. Dýka ukována ze tří kovů, kterou mi daroval umírající ... ten který stopoval vlkodlaka tak jako já, ten kterého vlkodla zabil a těsně před svou smrtí mi zdělil své tajemství ...
Začíná se stmývat. Na obloze se objevil měsíc. Černý kůň, znaven namáhavou prací se probouzí k životu. V dáli se ozývá zavytí. Vlkodlak! Probudil se a pokračuje v cestě. Musíme si pospíšit, aby nám neutekl příliš daleko. Na opasek jsem připevnila Tříkovou dýku a vyhoupla se na hřbet černého koně. Potichu zafrkal. Po očku sledoval krajinu. Hledal sebemenší známku po zvířeti. Ticho a tma. Ty dva nebezpeční přátelé, kteří nám ukáží cestu. Ticho, pomoz nám. Prozbu vyslyšel. V dáli se ozvalo hlasité vrčení a vytí. Známe směr, ale kudy jít. Obloha zakryla měsíc. To je špatné znamení. Bez svitu měsíce nám tma nemúže odkrýt stopy vlkodlaka. Dlouhé čekání. Vlkodlak ví. Vlkodlak cítí. On tuší, že se nemůžem vydat na cestu. Využije toho. Je vychytralý. Konečně. Černé mraky odstoupili a měsíc se objevil na obloze. Brak stále sledoval cestu, po které jsme přišli. Jen pár světlých broučků se na zemi lesklo. Až pak, když měsíc našel šlápoty. Až tehdy se na zemi pomalu začaly objevovat stopy obrovského zvířete. "Jeď!" Hřebec se prudce otočil na místě a tryskem se vydal po svítivě modré pěšince. Jeho cvalové kroky byly větší než vlkodlakovi. Šlapem mu na paty, ale vlkodlak ví.
Běželi jsme dlouho, hodně dlouho. Tak dlouho, dokud Braka nezmohla únava. Zpomalil do klusu. Hlasitě oddechoval. Zatáhla jsem za otěže a kůň zpomalil do kroku. Šli jsme po stopách. Ticho ovládlo svět. Bylo slyšet jen tiché dýchání vraníka. Až náhle se za námi objevil neznámý tvor ...
 


Komentáře

1 Carinka*Pajuška Carinka*Pajuška | Web | 3. dubna 2010 v 17:45 | Reagovat

wow, super příběh =o)

2 Carinka*Pajuška Carinka*Pajuška | Web | 3. dubna 2010 v 17:45 | Reagovat

a jsme tedyk sbéčka? že měn totiž nemáš v sb :(

3 huculka100 - Tvoje sbíško :)) huculka100 - Tvoje sbíško :)) | Web | 3. dubna 2010 v 19:34 | Reagovat

Juuj moc pěkné O_O  :-)

4 Lilli Lilli | Web | 3. dubna 2010 v 23:58 | Reagovat

krásne! :-)

5 vrania vrania | Web | 4. dubna 2010 v 16:20 | Reagovat

napínavý príbeh =)

6 Wendy Wendy | Web | 4. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

Ďakujem za pochvalu kresby :-)
..ináč, máš úžasný blog :-D Moc sa mi tu páči :-)

7 vrania vrania | Web | 4. dubna 2010 v 21:38 | Reagovat

ďakujem za pochvalu =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.