close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2010

Dess blogu - 0.04

13. února 2010 v 19:35 | Tofene |  Designy tohoto blogu


Vyrobeno - 13.2.2010
Komentář - Když jsem na Rajčeti uviděla ty boží fotečky božího miláčka Scyrise, prostě jsem neodolala uděla další design na blog :-D

Ty jsi důležitější ...

13. února 2010 v 16:37 | Tofene |  Krátké povídky
Originální foto -Tu
A máme tu první krátkou, jednorázovou povídku ...
Klikni na "Celý článek" a začni číst :-)

Avatárek do VGS

12. února 2010 v 21:32 | Tofene
Avatar do soutěže (podle podmínek 150x150) na curlin.blog.cz
Doufám, že se líbí a až kolo začne, někdo pro mě hlásne :-)

Deníček dne 9.2.2010

9. února 2010 v 17:13 | Tofene |  Deníček
Dneska jsem od rána do večera přemýšlela o jedné věci. Sice už mám rok a půl vybranou svou budoucí školu, ale včera mě prostě chytla myšlenka, že bych mohla jít někam úplně jinam.

Původně jsem se chtěla stát počítačovým grafikem, ale od včerejška mě žene přání stát se vojákem. Bylo by skvělý, kdybych někdy letěla do Afghánistánu a nakopala prdel těm teroristům :-D. Mám i vybranou vojenskou školu v Moravský třebový. Jsou tam jednoduchý přijímací zkoušky ... Matika, Čeština, Cyzí jazyk, Tělesný skoužky a Psychodiagnostických testy.

No alespoň už víte, co bych chtěla dělat za zaměstnání :-D
A co mi tato práce přinese?
Je to práce, takže se za ní platí. Nejen penězma, ale i předčastnou smrtí xD.

Taky by sem třeba jako náhradní činnost brala Íránského teroristu.

No nic, mějte se dnes hezky.

Dess blogu - 0.03

8. února 2010 v 15:57 | Tofene |  Designy tohoto blogu

Vyrobeno - 8.2.2010
Fotografie - Tosca Süto
Můj komentář - Povedený, jednoduchý (až moc). Pro změnu tradičně záhlaví pouze nad menu

AngloArab

6. února 2010 v 14:39 | Tofene
Původ a historie
Nejde o původní, ale vyšlechtěné plemeno, které vzniklo splynutím arabského a anglického plnokrevníka. Se systematickým chovem se začalo na počátku 19.století v jihozápadní francii, ve státním hřebčíně Pompadour. Cílem bylo spojit přednosti obou výchozích plemen a vyšlechtit temperamentní, vysoké koně pro kavalerii. Základem chovu bylo páření arabských hřebců kmene muniqi s klisnami anglického plnokrevníka. Snahou bylo získat potomstvo s co největším rámcem, neboť při křížení anglických hřebců s arabskými klisnami měli malou víšku. Pro upevnění získaných vlastností se spolu pářily i potomci. Pravidelně importovaní arabští hřebci sloužily k oživení krve. Angloarab se chová především v západní polovině jižní Francie, hlavními středisky chovu jsou hřebčíny Pompadour, Pau, Tarbes, Villeneuve-sur-Lot, Rodez, Saintes a Aurillac. Francouzský Angloarab má minimálně 25% arabské krve, zbývajících 75% je anglický plnokrevník. Podle procenta arabské krve se angloarabi dělí na dvě kategorie: 1.kategorie = 50% a více arabské krve. 2.kategorie = 25-40% arabské krve. Kromě toho se rozlišuje dostihový typ pro místní rovinové dostihy oblíbené v západní Francii a typ sportovního koně, který se vyznačuje výbornými skokovými schopnostmi a má i vynikající předlohy pro drezúru. Chov je již natolik stabilizovaný, že se angloarabi páří mezi sebou, potomci spojení arabských hřebců s plnokrevnými klisnami už tvoří jen 10% populace.

Popis
Hůlková kohoutková výška je 156-162 centimetrů. Francouzský angloarab je elegantní a temperamentní, na jemných končetinách. Je to výkoný a velmi ušlechtilý sportovní a dostihový kůň.

Barvy
Bělouši, ryzáci, hnědáci.

Chody
Ploché, prostorné chody.

Využití
Je to vynikající sportovní a dostihový kůň i s předpoklady pro drezúru. Tedy drezúrní, parkurový a dostihový sport.
Kopíruj jen se zdrojem:

Andaluský kůň

6. února 2010 v 14:27 | Tofene
Původ a Historie
Hlavní chovatelská oblast je na jihozápadě Španělska, regiony Jezer de la Frontera, Sevilla a Cordoba. Za jeho divoce žijícího předchůdce se považuje kůň plemene sorraia, který žil na Iberském poloostrově do pravěku. Divoce žijící zbytková populace tohoto primitivního plemene se znaky divokých koní přežívá dodnes v Portugalsku. Díky své tělesné stavbě byli divoce žijící předci andaluských koní přirozeným modelem jezdeckého koně s delšími liniemi, které jsou předpokladem pro dobré podsazení zadních nohou, přiuzdění a tím i spolehlivé shromáždění. Dávný jezdecký národ Keltiberů potřeboval dobře jezditelné koně a objevil v souladu s tělesnou stavbou místních koní shromáždění, které umožnilo suvérénní ovládnutí koně v boji. Rychlá schopnost reakcí a obratnost této jezdecké metody způsobila, že Keltibeři pokořily všechny ostatní jezdecké národy a byli postrachem i pro Římany. Tak se stal původní typ koní Iberského poloostrova díky své přirozené tělesné stavbě základem pro vytvoření jezdeckého stylu, který dnes nazýváme klasický. Od období vlády Maurů (vliv arabských a berberských koní) rostl význam iberského plemene a vrcholu svého rozkvětu dosáhlo v renesanci a baroku. V celé Evropě dominovali španělští koně díky svým vynikajícím jezdeckým vlastnostem a své kráse. Mnoho šlechtických sídel zakládalo nebo zušlechťovalo své chovy koní španělskou krví. Ještě dnes se např. u koní lipických, starokladrubských a fríských projevují jejich španělské geny. Jiná plemena, jako např. holštýnský, frederiksborský, hannoverský a oldenburský kůň ztratila své španělské znaky změnou chovných cílů. Andaluští koně exportovaní v 16.století do Ameriky španělskými dobyvateli zanechali své geny v latinskoamerických plemenech, např. mustangovi, a ve westernových koních. Na konci 18.století začal vítězný tah anglického plnokrevníka. Vliv španělské krve byl v evropských chovech hojným využíváním plnokrevníka téměř potlačen, postupně začal převažovat výkonnostní princip vojenského a dostihového jezdectví. Dnes je o barokní iberské koně obět zájem, vyhledávají je především špičkoví drezurní jezdci i milovníci klasického jezdeckého umění.
Současný oficiální název andaluských koní je pura raza espaňola (čistokrevné španělské plemeno).

Popis
Jejich elegantní vzhled prozrazuje podíl krve orientálních koní. Tělesná stavba se blíží štvercovému rámci, hůlková kohoutková výška je 155-162 cm. Hlava je ušlechtilá a suchá, většinou s rovným profilem. Koně s klabonosem jsou obvykle trochu delší ve hřbetě a mají silnější kostru. Silný krk je vysoko nasazený a výrazně klenutý. Dlouhý kohoutek přechází ve stabilní hřbet, silná dobře vázaná bedra končí barokně tvarovanou zádí s nízko nasazeným ocasem. Exteriér vytváří dojem hlubokého sedu v koni, hlubšího než je skutečnost. Fundament končetin je spíš jemný, chybí rousy. Relativně krátké předloktí a dlouhé záprstí podmiňují vysokou, ale méně prostornou akcí. Nápadné jsou bujné, vlnité žíně a kovový lesk srsti.

Zbarvení
Orientální bílá barva (bělouši vybělí poměrně pozdě) dnes dominuje u poloviny populace, proto jsou vzácnější tmaví hnědáci a vraníci velmi oblýbení. Izabely, plaváci a strakoši, kteří dříve převažovali, se dnes téměř nevyskytují. Ryzáci a koně s býlími odznaky jsou nežádoucí, protože poukazují na přilití cizí krve.

Chody
Vynikající jezditelnost a noblesní akce, přirozené nadání pro schopnost se shromáždit a vzpřímit, inteligence a dobromyslnost, cowsense a taneční obratnost, to jsou vrozené vlastnosti andaluských koní.

Využití
Vlastni jim propůjčují drezúrní schopnosti splňující nejvyšší nároky ve smyslu klasického jezdeckého umění, instinkt pro odhad chování býků, kteřý projevují coby honáčtí koně i koně pro býčí zápasy na koni (rejoneo), jsou také výbornými jezdeckými koňmi pro pokročilé, drezurně orientované reakční jezdce. Andaluští koně jsou koně vysokých škol.
Kopíruj jen se zdrojem:

Anglický plnokrevník (A1/1)

6. února 2010 v 14:16 | Tofene
Původ a Historie
Toto plemeno nevzniklo přirozeným výběrem, nýbrž záměrným šlechtěním na maximální vytrvalostní rychlost. Toto plemeno tudíš vděčí obyvatelům Británie za zálibu v dostizích. Do Anglie se často importovali orientální koně už před rokem 1700 a křížili se s původními plemeny, cílem byla větší rychlost domácích koní. Za předky a zakladatele chovu jsou považováni tři hnědí orientální hřebci, kteří byli kolem roku 1700 dovezeni do Anglie a připouštěli místní klisny:
Byerley Turk » pravděpodobně Achaltekinský hřebec ukořistěný při obléhání Vídně Turky.
Darley Arabian » Plnokrevný Arab typu muniqi, kterého okolo roku 1706 získal Thomas Darley. Dnes je přes 75% plnokrevníků v hřebčí linii potomky Darley Arabiana.
Godolphin Barb » v Maroku narozený berberský hřebec se dostal do Francie jako dárek marockého sultána Ludvíkovi XV. Systematický chov Anglického plnokrevníka se datuje od roku 1793, kdy byl v Anglii zveřejněn první díl General Stud Book (Plemené knihy Anglického plnokrevníka), který obsahoval záznamy o původech přibližně 5500 tehdy závodících koní a jejich hřebců.

Popis
Výška je kolem 155-170 cm. Suchá, výrazná hlava celkově velmi elegantně gracilně a ušlechtile působícího plnokrevníka může být dlouhá nebo krátká, rovná, také s konkávním či konvexním profilem, závisí to na převaze znaků Arabů či Berberů. Štíhlý, většinou delší krk může být nasazen nízko nebo vysoko. Vysoký kohoutek pokračuje v dlouhý hřbet. Silná, svalnatá a dlouhá záď se svažuje nízko dolů. Oválně tvarovaný hluboký hrudník poskytuje potřebný prostor srdci a plícím. Horní části končetin jsou dlouhé a šikmé a umožňují prostorný cval. Suché končetiny nevypadají vždy korektně, to však nemusí mít vliv na výkon v dostizích.

Barvy
Převažují hnědáci a ryzáci. Vraníci a bělouši jsou vzácnější.

Využití
Převážně dostihy. Mají talent také pro skoky a proto existují překážkové dostihy-steeplechasse. Běhají také Cross Country, Parkur. Málo kdy ho uvidíme v drezúře, ale uvidíme.
Kopíruj jen se zdrojem:

Achaltekinský lůň

6. února 2010 v 12:19 | Tofene
Původ a Historie
Vlast tohoto plemene leží na suchých stepách Turkmenistánu a na okolních oblastech. Nalezneme tam hřebčíny Alma-Ata, Terský a Lugovský. Původ je takový, že jsou potomky íránských koní z Ferghany. Je to velmi staré, téměř čistokrevně chované plemeno, které bylo známe už v dobách Alexandra Velikého (356-323 př. n. l.).

Popis
Výška v kohoutku je 152-155 cm. Je velmi ušlechtilý, gracilní jezdecký kůň v typu plnokrevného dostihového koně. Dlouhá štíhlá hlava, někdy trochu klabonosá. Velké výrazné oči a dlouhý štíhlý, vysoko nasazený krk (často jelení). Štíhlý trup s vykasaným břichem a dlouhé suché končetiny se širokými kopyty. Velmi řídká hladká srst, řídké žíně, někdy chybí hříva a kštice.

Zbarvení
Neobvykle krásné barvy jako měděná, zlatá, plavá, izabela a bílá vzácněji s tmavými skvrnami a zebrováním na končetinách.

Charakter
Nesmírně tvrdý, vytrvalý a rychlý stepní běžec.

Chody
Elegantní, prostorné a plavné.

Využití
Ceněný jezdecký kůň. Taky existují dostihy jenom pro toto plemeno. Dříve se uplatňoval v přepadech karavan. Taky vojenské příležitosti. A taky jiné sportovní soutěže. Hlavně endurace, dostihy. Někdy i cross country.
Kopíruj se zdrojem: